NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vy všichni, kdo si stěžujete na tvůrčí vyčerpanost dnešní „gothenburské“ melodicko-deathové scény a alba od In Flames, Arch Enemy nebo Dark Tranquillity patří ke klenotům vašich sbírek, obraťte svůj zájem proti proudu času zhruba do poloviny devadesátých let minulého století. V těchto památných časech (bohužel už dávno minulých) měla gothenburská společnost sílu nebývalou. Zatímco služebně starší smečky vydávaly dnes už kultovní záznamy, (In Flames - „The Jester Race“, „Whoracle“, Dark Tranquillity - „The Gallery“, „The Mind´s I“, Dissection - „Storm Of The Light´s Bane“ nebo At The Gates - „Slaughter Of The Soul“) vznikaly desítky nadějných nováčků, kteří ještě více rozdmýchávali plameny symbiózy smrti s melodií.
Celou scénu můžeme z dnešního pohledu rozdělit na dvě skupiny. První skupina zahrnuje výše zmíněné šťastlivce, kteří měli to štěstí uchvátit do svých spárů kvalitní nahrávací smlouvy a po celém světě se stát známými a respektovanými pojmy. Zástupce druhé skupiny můžeme dnes poznat jen při procházce mezi dlouhými řadami neudržovaných náhrobků Gothenburského pohřebiště. Pod nánosy ignorance a zapomnění lze jen velmi obtížně přečíst jména na náhrobcích vytesaná. S trochou štěstí zahlédneme Taetre, A Canorous Quintet, Ablaze My Sorrow, Gates Of Ishtar, Eucharist, Sacramentum a také název temného spolku o kterém bude dnes řeč - Sacrilege.
Sacrilege (svatokrádež) byla zformována v roce 1993 a prvním zakládajícím členem byl Daniel Svensson (dnes samozřejmě bicman slovutných In Flames), který zdárně obsluhoval bicí soupravu a ještě navíc trápil svoje hrdlo. Druhým malefikantem se záhy stal Daniel Dinsdale, který si vzal do parády šestistrunnou sekeru. Po menších problémech s posty druhého kytaristy a basáka se jako nejvhodnějšími ukázali Richard Bergholz (g) a Daniel Kvist (bg). V této ustálené sestavě o sobě dali Sacrilege poprvé vědět pomocí demozáseku „To Where The Light Can´t Reach“ (1995). První demo bylo podzemní komunitou velice dobře přijato a celý náklad byl brzy vyprodán do posledního kousku. Nedlouho po vydání prvního demáče, sklízí zasloužený aplaus druhé (a poslední) demo „...And Autumn Failed“. Tentokrát nahrávka získala i slušivý zvukový kabát o který se zasloužilo osazenstvo notoricky známého studia Fredman.
Ve vítězném tažení pokračovala naše smrtka i na gothenburské rockové soutěži „Rockslaget“, kde jako vůbec první deathmetalová skupina v historii překročila brány semifinále. Na soutěžním klání, byli naštěstí přítomni i zástupci podzemní firmičky Black Sun Records, kteří ihned rozpoznali obrovský potenciál mladých svatokrádežníků a uzavřeli s nimi nahrávací smlouvu. První sladký plod této spolupráce nazvaný „Lost In The Beauty You Slay“ začíná dozrávat v letních měsících ve studiu Fredman. Očekávaná sklizeň probíhá na počátku října, kdy je album emitováno mezi hladovou veřejnost. Obsahuje celkem 11 kompozic nesoucích se v intencích špičkového black/death metalu obohaceného o výrazné vysoce chytlavé melodické linky. Ač „Lost In The Beauty You Slay“ vykazovalo na debut velice slušnou dávku originálního přístupu, mnozí zlý jazykové ho považovali jen za další kopii In Flames. Dle mého názoru je to holý nesmysl, protože produkce In Flames nikdy nedisponovala zběsilou blackmetalovou rytmikou navíc obohacenou o skřehotavé vokály (s výjimkou jistých náznaků na MCD „Subterranean“). S podobností s In Flames by se dalo souhlasit pouze po stránce zvukové, to byl ale problém téměř všech nahrávek vycházejících v oné době z Fredmanského studia.
Přesně o rok později natočí Sacrilege opět ve stejném studiu svou druhou dlouhohrající desku „The Fifth Season“ (vychází až v lednu 1998) - své definitivně nejlepší dílko. Oproti debutu je druhý počin mnohem agresivnější, ještě rychlejší a více melodičtější, také instrumentální kvalita zúčastněných se posunula o třídu výše. Na podporu nového alba vyráží Sacrilege na německou tour spolu s The Crown. Na této štaci vypomáhal za mikrofonem Thomas Lindberg z At The Gates, protože Daniel Svensson pochopitelně nemohl zároveň stíhat zpěv a hru na bicí. Krátce po skončení tour nazpíval Daniel nějaké pěvecké party na projekt Jespera Strömblada (In Flames) Dimension Zero. V In Flames zrovna probíhá personální rošáda - ze skupiny odchází Glen Ljungström a uvolněné místo kytaristy zaplňuje jejich bubeník-multiintrumentalista Björn Gelotte. Díky vztahu s Jesperem je osiřelá bubenická stolička nabídnuta právě Danielu Svenssonovi, ten souhlasí a opouští Sacrilege. Pro Sacrilege znamená jeho odchod hned 2 rány, musí hledat jak nového zpěváka, tak bubeníka. Po roce marného hledání oznamuje skupina konec a upadá v zapomnění...
Pro Gothenburskou scénu byl zánik Sacrilege velkou ztrátou, odešel nejnadějnější talent melodického black/death metalu. Naštěstí jejich odkaz žije dál zachycen na unikátních kotoučcích „Lost In The Beauty You Slay“ a „The Fifth Season“. Proto neváhejte a najděte si alespoň chvilku času zaposlouchat se do tvorby této trestuhodně nedoceněné smečky, ručím vám za to, že nebudete litovat.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.